Resort Svatá Kateřina / realizace 2019 / autor: Jakub Tejkl
Resort Lázní Svatá Kateřina je obklopen hlubokými lesy. Pod korunami stromů, v mlází a mechu, se rozprostírají pole žulových kamenů rozmanitých tvarů a velikostí. S pokorou jsem tuto lokální danost využil pro založení stavby nového pavilonu ayurvédské medicíny. Na místě je vytýčena modulová síť. V průsečících os je rozmístěno 111 monolitických kamenů tak, aby jejich vrcholy vytvořily ve zvlněném terénu rovinu. Na poli kamenů povstává dřevěný pavilon. Védská nauka Vastu Schastra mluví o prázdném prostoru ve středu domu jako o symbolickém Brahmastanu – středu světa. Energie domu, stejně jako energie světa, vyvěrá z tohoto tajemného, prázdného středu. Rád jsem využil tento princip, který se podivuhodně prolíná se západní stavební tradicí – s atriovým uspořádáním řeckých a římských domů nebo rajskou zahradou středověkých klášterních komplexů. Nosný skelet pavilonu je složen ze svislých křížových sloupů a vodorovných překladů. Archaická kompozice křížového sloupu a překladu vytváří vnitřní řád stavby, v němž se každý interval skeletové konstrukce dá považovat za střed. Motiv středu, jako určujícího kompozičního prvku, akcentují dva centrální prostory – otevřené atrium, kolem něhož jsou uspořádány masážní místnosti, a sál s bazénem, který je napájen z Pramene Svaté Kateřiny. Srdce stavby je zasvěceno vodě. Vnější, obvodová stěna pavilonu je prakticky po celé délce pojata jako galerie s výhledem do okolní krajiny. Tři strany pavilonu nabízí tři odlišné scenérie – výhled do otevřené krajiny, blízkou zkušenost lesa a uzavřenou meditační zahradu. Rozostření hranice pevné stavby, předěl mezi vnitřním a vnějším světem, zdůrazňuje textilní drapérie, která obepíná pavilon ze tří stran. Kromě stínění slouží také jako opona, která lemuje výhledy do okolí a je-li zatažena, modeluje světelnou atmosféru vnitřního prostoru pavilonu. Základní stavební materiály – kámen a dřevo – tak doplňje subtilní matérie textilu, která vymezuje vnitřní prostor v duchu látky – prvotního uzavření dle teorií Gottfrieda Sempera, a zároveň prostupuje pavilonem jako vzdušný dělící prvek jednotlivých prostorů, zejména těch, které jsou určené k relaxaci a odpočinku. Architektura pavilonu ayurvédské medicíny je koncipována na základě filosofického přesvědčení, že zdrojem klidu – vnitřního i vnějšího -, je řád, který vytváří přirozené a čitelné hranice v chaotickém a neohraničeném prostoru.